Tak z velkých plánů nás nakonec vyvedla realita našich životů, místo do Krušných hor hlavní organizátorka Betty změnila cíl na Posázaví (Krušky by představovaly jeden den tam a jeden zpátky) a místo 5 dní vyrážíme klasicky na víkend. (Někteří ještě fakt museli v pátek pracovat- divní to lidé.)
Můj vandr začíná na mé základně pro rok 2021 -Jihlávce, pro ty co nevědí, je to tam, kde se padá z mapy. V době odjezdu vlaku z Jihlavy jsem ještě v montérkách a celej od skelný vaty, takže po mírném očištění a vykašlav se na jakýkoliv úklid (Toník přece tak rád uklízí) vyrážím autmo přímo na sraz -Světlá nad Sázavou – pivnice Na zastávce.
Do hospy dorážím s půlhodinovým zpožděním, ale ještě stejně budeme čekat na Toncka. Krom něj jsou zde již všichni účastníci: Betty, Kanál, Ejmi, Šimpi, Mušák a Soňka.
V hospodě je živo a dobře a po té co dorazil Toncek a dostatečně se občerstvil začínáme pohlížet na odchod, Kanál sice protestuje, že má teprve osmý a do tuctu ještě nějaký chyběj, ale my ostatní bychom už šli.
Vyrážíme směr Druhanov, ale hned za městem se dáváme na Z k blízkému rybníku. To už jsme zjistili, že je nás o jednoho míň:
„Hlele, nemáme Kanála.“
„Výborně, začíná se nám dařit!“
Za rybníkem hledáme to správný místo na pelíšek, jenže každý má svůj názor, tak zahajujeme klasické poponášení báglů po 20 m.
Když jsme se konečně uprdelili, tak do tmy lesa zasvítí oheň, po chvíli se ozve i kytara a ten správnej večer může začít, jen Betty po té co přestala řešit Kanálníka začíná řešit jak s Ejminou přenocují 🙂
Ráno všechny budí kokrhání kohouta -fakt nevím, proč za to zvíře kamenují mne. Například Tonckovi ptáčci cvrlikali nejmíň půl hodiny a to nikomu nevadilo.
Vstávání je příjemné, neboť Betty a Mušák jsou již dávno vzhůru a tak rovnou ze spacáčku k ohni a kávičce, co si více přát.
Po řádném uhašení a zamaskování ohniště vyrážíme! Jdeme k blízkému lesnímu rybníčku, ve kterém se Ejmina neopoměla vykoupat a pak na Z do Lán a Žebrákova. Počasí by bylo super ideál, nebýt toho protivnýho větru.
Žebrákovský kopec, po ŽTZ do Benetic a po MTZ přes Leštinku do Smrčné.
Cestou několikrát kvůli mě odpočíváme, vždy pokud možno za větrem a na sluníčku, nic nás nežene a je fajn. Ve Smrčné si dáváme před mostem svačinku a debužírujem si krásně. V tu chvíli se Betty zadařilo 1 spojení s Kanálem, který už je na místě nocležiště.
Po přejití Sázavy na levý břech nás čeká dost úmorné stoupání přes Trpišovice, okolo ZAVŘENÉ hospody až k silničce v 602 mnm, což od Sázavy dělá 227 m převýšení. Pro jisté jedince jistě nuda, ale já obnovuji svoji obhajobu VÝTEČNÝCH vandrů na Kolínsku.
Dál naštěstí jdeme po vrstevnici a pak klesáme k zřícenině tvrze Melechov. Zde se scházíme s Kanálem, který zatím nanosil dřevo a rozkládáme dnešní tábor přímo ve dvorci zříceniny -romantika jak blázen, ale hlavně tady nefouká, což vede k delšímu vysedávání u ohně než včera.
Kanál se nám prý nestratil úmyslně a rozhodně nešel dopít ty čtyři piva do tuctu:-) Jen jsme mu prý utekli.
V neděli se rozdělujeme na dvě výkonnostní skupiny, chlapci míří na vrch Melechov (+ dalších 2,6km ; tj. +214 vm) a děvčata se mnou jdou po ZTZ nad Mstislavice a dál na žlutou po které klesáme přes Dobrovítovu Lhotu na Stvořidla. Zde dáváme pauzu a pak už na Sluneční zátoku. Tam se opět slučujem na závěrečný gáblík a z Vilémovic nás rozveze posázavský pacifik zpět k civilnímu životu.
Bylo to fajn a je škoda, že vyrážíme tak málo.
Díky všem za krásný vandřík a Betty za to, že nám dala impuls k tomu se hýbat. Lapťa
